Kono yami no naka kakemeguru yamino naka wo...Soshite aratanaru toki wo mukaeru ima

27. června 2009 v 13:30 | Kyuu-kun |  Watashi
Je to KONEC.
Úplný konec.
Ještě stále si to vlastně úplně neuvědomuju.
Jakoby mě moje podvědomí chránilo před tou neuvěřitelnou bolestí...
Pořád si nějak nedokážu plně uvědomit že po prázdninách už se nesejdeme.
Že už nikdy nebudeme všichni spolu jako jedna třída.
Jsem přecitlivělá a všechno mě rozbrečí...no a? Všichni si myslí že chápou... Ale nechápou nic!!!
Oni byli jako moje rodina... Předevčírem jsem nad tím hodně přemýšlela...
Jsou to lidi se kterými musíte být... Ale pak stejně jako jste k nim byli nemilosrdně přihozeni - stejně tak vás od nich nemilosrdně odtrhnou aniž byste chtěli... Bolí to stejně jako když díte odtrhnou od matky... Ne-li víc...
Jako bych najednou nemohla dýchat...Jako bych se měla zalknout vlastními slzami...
Každý nový nádech bolí jako ostří tisíce dýk...Jen čekám kdy ty čepele rozdrásají mé nitro...
A já chci plakat!!! Chci hystericky křičet!!! Dřív než to rozdrásá mé nitro...
Chci aby mě nechali být! Nestojím o jejich falešné pochopení!!!
Nechci aby se mě snažili utěšovat!!!
Chci jen obejmout!!! Od někoho kdo nemusí říct ani slovo, ale chápe...
Byli jako moje rodina... Bože kdybyste viděli naši třídní... Byl to snad jeden z nejkrásnější okamžiků v mém životě, když otevřela ten dárek od nás a naprosto ztratila slova... Nikdy předtím jsem jí snad takhle neviděla...
Jen mlčela a hrozně dlouho se na to dívala... Pak řekla že opravdu ztratila slova, že nikdy jí nikdo nic takévého nedal...Že opravdu neví co říct...
Já...všechny je tak miluju... Proč si to člověk musí vždy plně uvědomit až když je moc pozdě?
Za posledních pár týdnů jsem si tak úžasně popovídala s některými lidmi u kterým by mě ani nenapadlo jak jsou úžasní...u některých jsem ani netušila jak obrovskou vnitřní krásu skrývají...
Jsem jim všech vděčná za tolik věcí... Nikdy bych nedokázala slovy vyjádřit co pro mě znamenají...Byůl to můj doov...Oni byli jako moje rodina...Všichni spolužáci, učitelé,...
My jsme nebyli jen jako spolužáci co spolu musí být protože prostě musí...Byli jsme jako parta kamarádů co spolu jsou protože prostě chtějí... Protože se prostě mají rádi...
Včera když jsme seděli naposledy ve třídě všichni společně, uvědomila jsem si že už je chvíle...Pár minut a už nikdy nikde nebude společně jako jedna třída...
A je to tak. Je konec.
Každý jsme vykročili vlastní cestou... Už jsme jen jako dílky puzzlí rozházené po stole...
Tohle je konec a ať se to snažím sebevíc prodloužit už nikdy to nebude jako dřív...
Jako by mi vyrvali srdce z těla...Hluboko do masa zaryli ostré jehly a výřizli oči...
Ano. Jsem slepá. Bez nich nejsem nic... nejsem schopná jít dál sama...
Jsem jako malé dítě které potřebuje vzít za ruku a nechat se vést tou pravou cestou...
Nedokážu to sama...Bez NICH...

Soshite aratanaru toki wo mukaeru ima...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Grand Grand | 27. června 2009 v 22:37 | Reagovat

Znam to.. Znam.. Priserny pocit :(, ale tak snad na ne mas kontakty ne? Kdykoliv, muzes napsat, zavolat atd atd.. Aspon neco, kdyz uz nic.

2 Yone Yone | Web | 28. června 2009 v 6:45 | Reagovat

Ah.... to stou puzzlí mě naštvalo, to s tvim otcem. Ale rozhodně ne tsk, jako to muselo dožrat tebe. Ah jo....... nemám co říct. Je to jak si nypsala.......... já bez těch lidí umřu!!!! Ještě že pár z nich jde na Žižkov. Ale jto je pěkně chabá útěcha. A stejně bych radši šla sváma K půjčovně. Ahhhhh..... já budu plakat. Ještě víc... prvního září, až mi to konečně všecko dojde.

3 Kyuu-kun Kyuu-kun | 28. června 2009 v 19:01 | Reagovat

Grand: Já vím...mám na ně kontakty...(skoro) všichni jsme navíc na facebooku, takže vlastně v kontaktu pořád jsme...Ale už to nikdy nebude takové...prostě už nejsme jedna třída, know ya? ;_;
Nejhorší je, že si pořád říkám jak s nimi budu každou volnou chvíli něco podnikat a tak...aůle ve skutečnosti podvědomě vím, že s většinou z nich už se skoro nesektám...Budu na nové škole...bude spousta učení...nové problémy a starosti...A i když si stále říkám že si vždycky najdu čas...podvedomě vím, že to je hrozná utopie...

Yone: Nevíš co bych dala za to abychom mohly jít spolu na školu...Abys šla taky K Půjčovně...Je to hrozně divné...Jsme kámošky už celých děvět let...Od prvního dne první třídy...Vždycky jsme spolu chodily na školu...a teď se rozcházíme...

4 Yone Yone | 29. června 2009 v 2:43 | Reagovat

pořád mi to nedochází.... pořád si myslím, že dneska ráno půjdu do školy. [3]:

5 Kyuu-kun Kyuu-kun | 29. června 2009 v 11:51 | Reagovat

[4]: Dneska ráno jsem si říkala 'Jaktože nejdu do školy? Aha...my asi máme nějaký kratší prázdniny...třeba týden, nebo máme ještě v pondělí volno..jako prodloužený weekend...'
Taky mi to furt nedochází...

6 Kiike-chan Kiike-chan | Web | 1. července 2009 v 13:38 | Reagovat

Copak přesně znamená to v tom nadpisu? Mám taký malý tušení o co jde ale chtěl by to asi radši překlad xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama